„Nebude to bolet?“ aneb O citlivosti

 

Krásná mladá žena vstupuje do pracovny. Vím, že přichází s těžkou diagnózou – komplikovaná dvojitá skolióza s rotací, léčeno v dětství korzetem (skolióza je stav, kdy obratle netvoří přímku směrem od kostrče vzhůru, ale jsou vybočené do strany). Vidím, že se jí fakt nechce. Vlastně tady vůbec nechce být. Má strach.

 

„Nebude to bolet? Kamarádka byla na Dornovce a prý to strašně bolelo!“. Ptám se paní, zda to i přesto kamarádce pomohlo.“No, to jo. Ale já bych byla radši, kdyby to nebolelo“. Hm, hm…ptám se, proč se paní tedy rozhodla pro Dornovku, je spousta jiných, méně hmotných metod (kraniosakrální biodynamika například), které nebolí a ulevit dovedou taky. „Víte, já už všechno tohle zkoušela. A vždycky se to hnulo jen o kousek. Tak jsem teda tady“.

 

 

Ujišťuji paní, že jí velmi rozumím a že od jisté doby jsem sama.. ehm… trochu přecitlivělá a mívám velmi prudké reakce na vše – dornovským rovnáním počínaje, homeopatií konče. Vysvětluji, že každý to má jinak – někdo je jako pitbull a projde celým procesem s úsměvem a absolutně ho nic netrápí. Někdo pláče už ve dveřích a proces si víceméně protrpí. Neovlivníme to.

Můžeme ale ovlivnit průběh procesu tak, aby i ten, kdo reaguje hodně prudce, se cítil v bezpečí i se svou bolestí. Aby jí nebránil a nebál se projevit to, co zrovna prožívá. A taky aby si byl jistý, že může kdykoli říct Dost, končím, to je na mě moc, a že to bude respektováno.

Začínáme zvolna, od chodidel. Ladíme tělo přes plosky nohou, oznamujeme přes reflexní body kostí, že se něco bude dít. Je to slušné – když vstupujeme do cizího domu, taky nejdřív zaťukáme. Dál postupuji podle metodiky – kyčle, kolena, kotníky. Zjišťuji větší délkový rozdíl u obou nohou. Rovnáme. Ptám se paní, jak to vnímá, zda je to v pořádku, snesitelné… Ano, ještě dobrý, sice se verbálně projevuje dosti výrazně :-), ale v zásadě je to jen zahřívací kolečko.

Postupujeme výš – pánev, kostrč. Ne, kostrč bude muset počkat. Je v dost bídném stavu, ale vzhledem k okolostem není vhodné na ni zaútočit teď.

Páteř. Tady teprve začíná ta pravá zábava. Pomalinku rozvolňujeme tuhé asymetrické svaly – už jen to výrazně pomůže se zmírněním bolesti. A pak přijde řada na obratle. Všechny pěkně do řady, vyrovnat… teď! No, tak jednoduché to samozřejmě není. Pomalinku pohybuji, jemné malé posuny. Ptám se stále paní, zda je to snesitelné – ano, i přes pláč, který se vyvalil, výrazný (až neslušný) verbální projev a časté pauzy – je to snesitelné.

„Bolí to příšerně, ale je to POZITIVÍ BOLEST!“

Dokončujeme rovnání. Vše je tak, jak to v tu danou chvíli nejlíp šlo. Samozřejmě, že letitý problém nezmizí, jako když mávnete proutkem (ale i to se někdy stává), nicméně paní týden po rovnání udává velké změny v náladě a ústup bolesti cca o 50%. Což je na takto komplikovanou diagnózu krásný výsledek. Samozřejmě, bude potřeba cvičit, hodně cvičit a rovnání opakovat, aby ustoupil i ten zbytek (a taky se podívat na příčinu, proč se záda tak ohnula) , ale první krok je úspěšně za námi.

O pozitivní bolesti slýchám dost často. Bolest, když se řízneme do prstu, je pitomá a nepříjemná. Bolest, kdy tělo nabývá novou formu, je přínosná a do značné míry očišťující. Pokud si jí dotyčný dovolí a nebrání se, může znamenat přerod v těle i na duši. A pokud se cítí v bezpečí, zpravidla si ji dovolí – a pak většinou zjistí, že strach z bolesti je mnohem horší, než bolest samotná.

Jsem šamanka přes kosti. S využitím jemné a efektivní Dornovy metody rovnám kosti v lidském těle na jejich správná místa. Pomáhám klientům zbavit se bolesti, pohybových obtíží a ztuhlosti na všech úrovních. Společně navozujeme v těle i na duši rovnováhu, posouváme se k uzdravení, růstu a radosti. Více o mně si můžete přečíst zde: Více o mně h si můžete přečíst zde:
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.